Vystrašený kakadu

Není to běžné, že by papoušek kakadu seděl někde v koutě a ani nedutal. Vždyť v angličtině jsou často označováni jako "cheeky cockatoos", což znamená "drzí kakaduové". Právě tak se totiž obvykle chovají nejen v přírodě, ale i u nás doma :-D. Může se však stát, že právě ten náš kakadu takový není. Nemá rád změny, bojí se nových hraček apod. Co s tím?

Za prvé je dobré hledat příčiny, proč tomu tak je. Byl dokrmován sám, jako jedináček? Měl v předchozím domově špatnou péči? Má za sebou nějaký traumatický zážitek? Pokud víme, co našeho papouška stresuje, čeho se bojí, můžeme na tom začít pracovat. Ať už je to cokoliv, negativně to totiž ovlivňuje jeho psychiku a může to způsobit další problémy (dominový efekt), tzn. úzkosti, stres apod., které ventiluje křikem, škubáním peří, nebo prostě jen apatií. V každém případě je dobré zapracovat na tom, aby byl papoušek v dobré psychické pohodě, čímž se můžeme vyhnout i jiným zdravotním problémům.

Na psychiku papouška má vliv strava a dostatek spánku (10 – 12 hodin v tiché tmavé místnosti bez rušivých vlivů, tj. i bez televize, počítače a dalšího elektrosmogu). Pozornost byste měli věnovat také umístění klece/voliéry. Ta by měla stát v rohu místnosti (aby měl papoušek rozhled, co se děje, a zároveň byl ze dvou stran chráněn a mohl tak v klidu odpočívat), ale nikdy ne za dveřmi, kde by se pokaždé vylekal, když někdo "vpadne" do místnosti. Ze stejného důvodu není vhodné umisťovat klec před okno, kde mohou papouška vylekat ptáci, auta atd.

Dalším krokem je zjistit, zda nemá papoušek strach z něčeho konkrétního. Někdy na to přijdete hned, jindy to chvíli trvá. Dobře může fungovat následující: vezměte papouška na ruku (palcem mu držte nožky) a projděte se s ním po bytě nebo po místnosti. Jakmile se něčeho bojí, ucítíte, jak se do vás "zatne", nebo že má touhu odletět. Tímto způsobem lehce identifikujete "nepřítele". Často to mohou být předměty, které vás překvapí, protože by vás ani nenapadlo, že by se jich mohl bát. Papouškovi ale mohou něco připomínat (tvarem), nebo prostě nemá rád nějakou barvu apod. Pokud je to věc, které se můžete lehce zbavit, udělejte to. Pokud je to věc pro vás nezbytná, budete muset zapracovat na tom, aby se jí papoušek přestal bát.

Jak papouška odnaučit strachu z konkrétní věci (nebo i situace)? Je potřeba postupovat pomalu. Nejlépe bude zase fungovat, pokud budete papouška držet na ruce, abyste vnímali jeho reakce. Proces seznamování nesmíte uspěchat a je potřeba si ho "nakrokovat". V jednotlivých krocích postupujte pomalu a k dalšímu přistupte vždy až v okamžiku, kdy je ten předchozí dobře zakotven. V opačném případě, pokud to uspěcháte, tak se budete muset vrátit často i o několik kroků zpět. A jak konkrétně to myslím? Zkusím vysvětlit na příkladu :-).

Příklad: Papoušek se bojí vysavače, jenže vy potřebujete v jeho místnosti s klecí vysávat :-D. Takže můžete postupovat následujícím způsobem. Vezměte papouška na ruku a zkuste s ním jít do místnosti, kde je umístěný vysavač. Papoušek uvidí "to monstrum" zdálky a navíc nezapnuté. Můžete se zkusit k vysavači přibližovat, ale jakmile ucítíte, že se papoušek zatíná do ruky, zastavte a vraťte se o pár kroků dál, až ucítíte, že je zase v klidu. Po celou dobu na něj klidně mluvte, chvalte ho, jak je šikovný atd. Za několik dní se budete moct přiblížit až k vysavači. V dalším kroku ten vysavač zapněte a nechte ho v té místnosti hučet. S papouškem postupujte stejně. Třetí krok: vysavač se přiblíží k místnosti s klecí, je vypnutý, každý den o kousek blíž. Čtvrtý krok: vysavač už je třeba na chodbě, zapnutý. Pátý krok: vysavač je zapnutý v místnosti s klecí. Šestý krok: vysáváte s papouškem v místnosti.

Tohle byl příklad, jak si "nakrokovat" seznamování s cizí věcí. Během procesu nesmíte nikdy papouška vyděsit tím, že někdo naběhne do jeho pokoje s nastartovaným vysavačem. V takovém případě celý proces zničíte a musíte to zkusit znovu od začátku.

Pokud je váš papoušek přirozeně plachý a nechce zkoušet nové věci, tzn. že se nejedná o strach z konkrétního předmětu nebo situace, bude potřeba vyřešit jeho celkovou bojácnost a nesmělost. Papoušek totiž dokáže velmi dlouho skrývat vnitřní nepohodu (i nemoc), chrání se tak v přírodě před predátory. My ho chceme naučit, že svět kolem něj je v pohodě a přátelský.

První věc: pokud je majitel vystresovaný a neustále "psychicky na dně", pak ani jeho papoušek nebude šťastný. Při interakci s papouškem buďte veselí, buďte v klidu, nekřičte apod. Je to váš společný čas, tak si ho užívejte :-). Věnujte každý den papouškovi tolik času, kolik si můžete dovolit, a hrajte si s ním. Čas strávený mimo klec ho učí nebát se nových věcí. Přinášejte mu nové hračky, dávejte mu do klece čerstvé větve, berte ho ven na procházku. Vždy ale dbejte na to, aby se ničeho nelekl. Nové předměty vždy položte co nejdál od klece, aby je viděl a zvykal si na ně. Pokud se necítí komfortně, uklidňujte ho hlasem, nikoliv tím, že ho schováte do náruče. Pokud s ním jdete ven, začněte procházkami na louku, kde je klid a kde hluky a zvuky budou pouze vzdálené. Pojmenovávejte to, co vidí a slyší. Teprve poté můžete vyrazit i do města. Našemu kakaduovi jsem vždy předem hlásila, že jede auto, traktor, sanitka apod. ... a uhnula jsem mu z výhledu, aby viděl, jak se to auto, traktor, náklaďák apod. blíží. Jen tak se nevylekal, věděl, že se něco blíží.

S papoušky je to jako s dětmi. Jsou velmi chytří, ale potřebují se cítit v bezpečí. Pokud se něčeho bojí dítě, řekne vám to. Pokud se něčeho bojí papoušek, je na vás, abyste to poznali z řeči jeho těla :-).