Sekundární stres

Lidé i zvířata trpí stresem, to je známá věc. U papoušků se často jedná o reakci na nějakou zátěžovou situaci – psychická deprivace z nedostatku podnětů, sociální deprivace z nedostatku kontaktu s jinými papoušky nebo člověkem, stres vyvolaný strachem apod. Tento týden jsem na internetu četla článek o sekundárním stresu u lidí (nebo také sekundární úzkosti) a ihned jsem si vzpomněla na papoušky, protože jsem přesvědčená, že se to týká i jich. O co se jedná?

Pokud je stres reakcí na přímý podnět, mluvíme o stresu primárním (viz výše). Je potřeba si však uvědomit, že nejen lidé, ale i naši papoušci mohou "trpět s námi", aniž by sami reagovali na nějaký přímý podnět. Určitě jste někdy v životě zažili např. strach nebo nervozitu, když někoho blízkého čekala náročná zkouška, nebo jste měli tzv. "náladu pod psa", když si někdo ve vašem okolí postěžoval na to, čím si právě prochází. A aniž bychom si to uvědomovali, stejné pocity přenášíme i na naše papoušky! Pokud tedy prožíváme strach, úzkost, jsme ve stresu, protože nestíháme v práci nebo ve škole apod., náš papoušek (jedná-li se o "mazlíčka"), tyto naše pocity sdílí. Zatímco člověk si s námi o tom povídá, takže víme, že chápe, co prožíváme (a my si tím můžeme uvědomit, že to na něho přenášíme), u papouška je to jiné – on se tváří pořád stejně, nic nám k tomu neřekne, přesto vycítí, že něco není v pořádku. Následkem tohoto sekundárního stresu se může začít škubat, může stres ventilovat křikem, pobíháním po kleci atd.

Bohužel mám osobní zkušenost s tímto sekundárním stresem u kakadua. Jak už jsem psala před pár týdny, Ricky (kakadu alba) si oškubal během asi týdne peříčka na hrudi. Tenkrát to byla reakce na stres, který jsem zažívala v práci (jsem tak trochu workoholik, prostě toho na mne bylo moc a on to věděl). Po konzultaci se specialistkou na výživu jsem upravila stravu, "zklidnila se" a Ricky přestal, peříčka začala hezky dorůstat. Minulý týden, poté, co jsem řešila nepříjemnosti v práci, se situace zopakovala – Ricky mi jedno odpoledne ucvaknutím asi tří peříček dal jasně najevo, že zase nejsem v pohodě.

Proč to sem vlastně píšu? Jednak jsem si uvědomila tu spojitost sekundárního stresu u lidí a zvířat, a za druhé abych připomněla, jak fixovaní na nás naši papoušci mohou být a jak důležité je, abychom i my byli v pohodě. Tak přeji jen dobrou a veselou náladu :-).