Agresivita - 1. část (strach)

Agresivita je jedním z nejvážnějších, a bohužel také nejčastějších problémů, kterým majitelé domácích mazlíčků musí čelit. Agresivita u papoušků není výjimkou. Jejich velký zahnutý zobák prostě budí respekt, i když je papoušek v klidu, natož v případě útoku! Může se jednat o prosté klování, ale také o cílené nálety na své oběti, spojené s klováním. Papoušci jsou velmi inteligentní a brzy se naučí, jaké chování jim přináší kýžený výsledek. Pokud klovnutí vyřeší problém, který mají, udělají to příště znovu. Proto je vždy potřeba hledat důvody, abychom jim zabránili používat svůj zobák jako účinnou zbraň.

Může se jednat o problém zdravotní: papouška něco bolí, proto zareaguje klovnutím, pokud mu sáhneme na bolavé místo. V tomto případě pomůže vyšetření, které vyloučí onemocnění jater, ledvin apod. Papoušci se také mohou "ohnat zobákem", když je hladíme v době přepeřování. Nové folikuly, ze kterých vyrůstá peří, prostě bolí a papouškovi může být dotyk nepříjemný, až bolestivý.

Velmi často se však jedná o problém psychický. Tady je potřeba rozlišovat, o jaký problém vlastně jde. Pokud má papoušek strach a brání sebe sama, nebo projevuje tzv. teritoriální chování, kdy si brání nějaké místo, nebo chrání někoho - svého druha nebo člověka.

STRACH

Musíme si uvědomit, že v případě strachu se nejedná o problém v chování, ale o přirozenou reakci, kdy papoušek pravděpodobně nemá jinou možnost! Prostě byl tzv. "zahnán do kouta" a zobák mu zbyl jako poslední zbraň k obraně. Základ může být dán už nedostatečnou socializací v období odchovu, kdy si člověk nezískal papouškovu důvěru. Dalším důvodem může být nevhodné zastřihávání peří (letek), kdy je papoušek oslaben nejen fyzicky (neschopnost, nebo horší schopnost letu), ale i psychicky (neschopnost, nebo oslabená schopnost uniknout nebezpečí). Papoušek je neobratný, padá, naráží do věcí, čímž ztrácí svou jistotu a pocit bezpečí.

V těchto případech papoušek klove, pokud je zahnán do kouta nebo chytán. Klování navíc doprovází křik, jako projev strachu. Aby se papoušek takovým traumatům vyhnul, často nebude chtít ani sám opouštět klec. Ví totiž, co bude poté následovat - odchyt. Zkuste se přiblížit ke kleci: papoušek se choulí, těžce dýchá nebo zmateně pobíhá po kleci. Může tak reagovat na všechny, nebo třeba jen na člověka, který ho již dříve nějak vystresoval.

Papoušek ztrácí důvěru k člověku v případech, kdy ho učíme nastupovat na prst, ale v poslední chvíli ucukneme, protože papoušek se chce o prst opřít zobákem, a papoušek tudíž šlápne do prázdna. Pokud se bojíte, neučte ho nastupovat na ruku, přenechte to někomu zkušenějšímu, jinak v papouškovi vzbudíte strach a člověk pro něho bude nedůvěryhodný! Nebo ho naučte nastupovat na "bidýlko" (vařečku, klacek apod.).

Vyřešit problém se ztrátou důvěry je běh na dlouhou trať. Je potřeba spousta trpělivosti. Papoušek si musí postupně zvyknout na přítomnost člověka, na jeho blízkost. Přidává se oční kontakt, komunikace s papouškem. Vše krůček po krůčku, aby člověk neudělal chybu a nevrátil celý proces zase na začátek. Je potřeba papouška sledovat, nedělat nic ukvapeně, snažit se poznat, kdy papoušek reaguje pozitivně a kdy je mu to nepříjemné. Pomůže nám v tom papouškova "řeč těla" - rozšířené zorničky, stažené peří, záklon dozadu atd. Teprve v okamžiku, kdy nás papoušek toleruje ve své blízkosti, můžeme přistoupit k dalšímu kroku: nabídnout prst. Celý tento proces je vhodný spojit s odměňováním. Ale pozor! Nabízím-li odměnu, nesmím ucuknout v poslední chvíli ze strachu, že mne papoušek klovne. Papoušek se rychlého pohybu lekne a jsme zase na začátku - u nedůvěry. Součástí tohoto výcviku je nedělat rychlé pohyby a mluvit klidně, vše pro to, abychom papouška nevystrašili.

Pozor! Pokud jste si domů dovezli staršího papouška, je potřeba být zpočátku obezřetný. Nevíte, jaká traumata má papoušek za sebou, na co může reagovat negativně, tzn. agresivně (bojí se ruky, některých předmětů atd.). Jakmile si však získáte jeho důvěru, může z něho být milující člen rodiny :-).