Agresivita – 2. část (naučené chování)

PODMÍNĚNÁ AGRESIVITA (naučené chování)

Dalším důvodem, proč mohou být papoušci agresivní, je fakt, že jsme je to "naučili". Můžete tvrdit, že nikdo vašeho papouška neučil klovat, ale ve skutečnosti je opak pravdou. Prostě jsme reagovali na varovné signály jinak, než jsme měli, a tím jsme papouška utvrdili v jeho chování.

Jak k tomu může dojít? Když si papouška přivezeme domů, je to nádherné stvoření, kterému prostě mnozí nedokáží odolat. Když chce ven z klece, honem ho pustíme, když chce drbat, tak ho podrbeme atd. Papoušek si nás vychová ke svému obrazu. Pak ale přijde okamžik, kdy řeknete DOST! Teď budeš v kleci, teď tě drbat nebudu apod. A co na to papoušek? Zaprvé je naštvaný, protože mu odepíráte jeho potěšení a jste vlastně hrozně neposlušní. Zadruhé je vystresovaný, protože mu měníte pravidla hry a prostředí, ve kterém se cítil dobře a jistě. A co teď? Bude se bránit! Je frustrovaný a má strach, tak začne používat zbraň v podobě svého zobáku.

Tento typ agrese se objevuje především u větších druhů papoušků, častěji v dospělosti než v mláděcím věku, a nejčastěji u lidí, kteří nemají dostatečné zkušenosti nebo alespoň znalosti, aby se podobným chybám vyvarovali. Na pohlaví papouška tolik nezáleží, zdatnými manipulátory mohou být samci i samice.

Papoušci, kteří byli nevědomky vychováni k agresivitě, často napadají jen některé členy rodiny, klidně to může být i člověk, který se o ně nejvíce stará. Napadený člověk postupně ztrácí k papouškovi důvěru a také jistotu v tom, jak s papouškem zacházet. Najednou je problém sundat papouška z ramene, dát ho do klece, přinutit ho sednout na ruku.

Jak se takové agresivitě vyhnout? Základem je výchova a trénink. Pokud papouškovi nastavíte mantinely, bude vědět, co smí a co ne. Pokud je začnete měnit a posouvat, tzn. nebudete ve svém přístupu konzistentní, bude to papoušek, kdo převezme velení a začne si určovat pravidla hry. On ale není od přírody agresivní, on chce jen mít jistotu, aby se cítil v bezpečí a v pohodě. Příklad: rozhodnete se (a je to právně!), že přestanete papouška drbat pod křídly, protože to se prostě nemá, jenže papoušek se naštve a začne vás klovat. Jak zareagujete? Pokud papouškovi ustoupíte a začnete ho zase drbat, papoušek se utvrdil v tom, že zobákem (tzn. agresivitou) si vynutí, co chce, a příště to zopakuje. Postupně to začne aplikovat i na další vaše projevy "neposlušnosti", protože to prostě funguje. Jakmile mu ale dáte najevo, že agresivitou nic nezmůže, přestane tento způsob chování používat, protože to nenese kýžené výsledky.

Pokud už se situace zvrtla a je to papoušek, kdo doma velí, je potřeba zařadit zpátečku a začít od začátku: nastavit pravidla. Při výcviku (naučit sednou na ruku, nechat se podrbat atd.) je dobré vybrat "neutrální půdu", tzn. místo v době/bytě, kde papoušek není pánem. Papoušek se v takovém prostředí nebude cítit nadřazený a bude lépe manipulovatelný. S výcvikem by měla začít nejlépe osoba, kterou papoušek nenapadá. Pokud už má některé základní cviky naučené, převezme výcvik jiný člen rodiny. Papoušek pochopí, že jsou pravidla, která se musí dodržovat, že nejsou výjimky.

Pozor! Vyhněte se křiku. Jakmile vás papoušek klovne a vy začnete křičet, může to považovat za zábavu, příště vás "pro srandu" klovne znovu, vy zase zakřičíte a už jsme v tom kole, kdy papouška něco nevědomky naučíte. Stejné to může fungovat, když papouška začnete třeba honit, protože vás kousnul do palce u nohy... on to může považovat za super zábavu.