Agresivita – 4. část (partnerské chování)

PARTNERSKÉ CHOVÁNÍ

Papoušci mají tendenci vytvářet si s člověkem nezdravé partnerské pouto. Kamarádí obvykle s více lidmi, ale jednoho si vybere za svého "druha". Horší situace je v případech, kdy si papoušek k sobě nikoho nepustí, jen člověka, který se o něho stará. Pak je agresivita o to horší.

Nejčastěji se tento typ agresivity objevuje u ručně dokrmených jedinců, především u kakaduů, amazoňanů, arů a mníšků. Více náchylní jsou k takovému chování samci. K prvním útokům nebo zhoršování agrese dochází v období puberty, tzn. pohlavního dospívání. Situace se pak opakuje vždy v období toku.

A jak takový typ agresivity vypadá? Jak už bylo řečeno, papoušek si vybere svého "sexuálního partnera". Jakmile se k této osobě někdo přiblíží, např. jiný člen rodiny, papoušek zaútočí. Projev agrese může veden vůči rivalovi, ale klidně i vůči "partnerovi" (papoušek svou agresivitu obrátí vůči tomu, kdo je blíž!). Běžně se stávají i případy, kdy papoušek útočí na neživé předměty, např. telefon. Na rozdíl od jiných typů agrese papoušek v těchto případech útočí a pronásleduje svou oběť, ačkoliv je jindy neobyčejně mazlivý.

Nejlepším způsobem, jak minimalizovat nežádanou agresivitu způsobenou silnou partnerskou vazbou na určitého člověka, je správná socializace, tzn. začlenění papouška do společnosti lidí. Osoba, do které se papoušek "zamiloval", by ho neměla v jeho chování podporovat. Jejich vzájemný vztah by neměl být založen na mazlení, drbání apod., ale na společné hře. Nesprávné zacházení s papouškem (viz dotyky na nevhodných místech, jako jsou záda, křídla, pod křídly a na bříšku) jen utvrzuje papouška v jeho sexuálních tendencích. "Partner" by měl také zabránit papouškovi v tom, aby mu sedal na rameno, protože i tato pozice zvyšuje jejich vzájemnou intimitu, nehledě na to, že případné klovnutí do tváře je velmi nebezpečné a bolestivé.

Pokud papoušek útočí, je vhodné ho umístit někam, kde útočit nemůže. Takovým místem je obvykle klec. Oblíbená osoba by měla odejít a tím nedávat papouškovi důvod k agresi. Pokud chceme papouška skamarádit s ostatními členy rodiny, je vhodné k tomu najít místo, kde se papoušek necítí jako "mistr světa", kde mu pocit bezpečí budou dávat právě známé tváře členů rodiny. Tady začneme se základním výcvikem, tzn. povely jako "na prst/na ruku" apod. A za správné chování od nich bude papoušek dostávat odměny. Oblíbený člen rodiny do výcviku nezasahuje, jen je poblíž, aby mohl zareagovat, kdyby byl problém.

Závěrem: papoušek je zvíře, které má své instinkty a potřeby. Neměli bychom z něho dělat objekt na mazlení, abychom se vyhnuli problémům v budoucnu. Navíc je u něho odmala zapotřebí budovat kladný vztah ke všem členům rodiny, nepřivlastňovat si ho jen pro sebe. To se nám může vymstít i v případě, že nebudeme schopni (např. z důvodu nemoci nebo dovolené) o papouška pečovat.